Kronika vlcata 07/08
Z 48wiki
Závod vlčat a světlušek - krajské kolo
14. 6. 2008
Krajské kolo závodu vlčat a světlušek pro nás neskončilo moc dobře - skončili jsme 9. (tj. předposlední). Řekla bych, že jsme trochu podcenili přípravu. Je to prostě už jiná úroveň než okresní kolo. Účast v něm však byla i tak velmi poučná, vyzkoušeli jsme si to a příště už budeme vědět, co nás tam čeká a že to není tak jednoduché, jak se to může na první pohled zdát.
Nicméně i přes umístění jsme si akci celkem užili. Všichni byli nadšení z malé cvičné horolezecké stěny-věže, na které se dalo posedět, taky na hřišti jsme se vyřádili při čekání na vyhodnocení. Navíc pro účstníky pořadatelé připravili střelbu z luku, kterou si mohl každý vyzkoušet. Zkrátka stálo to za to.
Fotky ze závodu zde
Kola
18. 5. 2008
A opět jak to viděl Ondra: Ráno jsme se sešli u klubovny. Na srazu jsme si vysvětlovali jízdní pravidla a pak jsme se rozjeli k Bělskému lesu. Tam jsme skákali na skokáncích. To byla zábava!! Ale abychom se někam dostali, museli jsme je opustit. Projeli jsme kus lesa a se zastávkami jsme zhruba v půlce cesti zastavili, pojedli a hráli hry na kole. Neobvyklé hry, např. nevyjet z dráhy, ujet asi 3metry za co nejdelší dobu a závody. Cestou zpátky jsme potkali vosy a taky skokánky.
Fotky z kol zde
Do bunkru
4. 5. 2008
Ráno jsme se sešli u kina Luna. Dohromady nás bylo 8 (Honza, Cibule, Dan, Tomáš, Pavel, Oříšek, Mahoni) a Lucka se k nám přidala až na Svinově. Už tam jsme zjistili, že bude veseleji, než obvykle. Autobus, kterým jsem měli jet, ze Svinova vůbec nejezdí, a to jsme nevěděli, co nás ještě potká dál. Avšak díky Lucčině duchapřítomnosti jsme se dostali skoro až tam, kde jsme měli původně vystoupit. Tak se nás osm statečných vydalo cestou necestou, polem nepolem. S mapou v ruce jsme, my vedoucí, neohroženě provedli zbytek výpravy celou vesnicí.
Každý už nedočkavě vyhlížel, kde se ty bunkry objeví, ale pořád nic. Sice jsme narazili na staré JZD a chvíli jsme podezírali i vodárenskou věž, ale po bližším průzkumu se nepodařilo nic najít:). Koukáme do mapy, bunkry už jsou blízko! Je na čase se začít maskovat, někteří více dobrovolně, někteří méně. Cibule už vypadá jako dědeček Hříbeček:), takhle si nás určitě nevšimnou. Svízel přítula, jak už všichni zjistili, je na to jako dělaný. BUNKR NA OBZORU!! Teď hlavně nenápadně. Granáty připraveny, plazíme se po poli, sem tam někdo ze srachu zakřičí, nebo omylem hodí granát mezi nás, Dan po výbuchu padá k zemi, naštěstí mu nic není, vstává a jdeme dál. Uff, nevšimli si nás, teď tiše přes cestu a..."nepřátelský" tank je dobyt a zničen. Ještě vítězná fotečka a jde se dál. Vidíme bunkr a jeho osádka nás za "drobné spropitné" pouští dovnitř. Ještě že tak, jak ho vidíme zevnitř, tak bychom se sem jen tak nedostali. Prohlížíme si vybavení a někteří můžou vyzkoušet, jaké to bylo roztáčet ventilátor bunkru ručně. Docela dřina, museli se o to opřít tři.
Jde se dál. A jééje, v mapě jsou chyby a my nevíme, jak moc ještě zbývá. Naštěstí alespoň držíme směr. Družstvo ztácí síly a Tomáš už je dost vyčerpaný. Budeme ho muset nést, nevadí jsme přece tým! Krok za krokem, míjíme jednu křižovatku za druhou. Další bunkr, vypadá neobydleně, hoši se vydávají na průzkum, ale strach jim nedovolí jít moc daleko. Velení už ví, kde je... Nestihneme se dostat k vlaku včas, musíme vymyslet náhradní plán. Zařízeno, už zase máme odvoz, teď už stačí jen dojít do Kozmic. A je tu druhý pokus k prohlídce bunkru. Do jeho nitra se vydává jen hrstka odvážných. Tom a Oříšek jdou nebojácně v čele, zbytek bezmocně kříčí nebo zůstal venku. Není tu moc světla a všechno vypadá dost rezavě. Bohužel jsme nic zajímavého nenašli, tak se vracíme ven. Do Kozmic je to jen, co by kamenem dohodil, i když, jak zjistíme, na nádraží ještě kousek dál:). Ještě si zkoušíme začutat s improvizovaným bodlákovým kopačákem...no nic moc, cesta je celkem úzká a padá furt do pole, nebo se lepí na tepláky :P. A HURÁ, Kozmice jsou tu, už je tu i nádraží a první z odvozců.
Bunkry jsou za námi, přežili jsme a je nám dobře! Dělíme se napůl, máváme a odjíždíme.
Mahoni sepsal skutečně poutavé vyprávění. Takže na mě je už jen dodat jakousi sumaci, že jsme se na výpravě velmi prakticky seznámili s novou rostlinkou (svízel přítula), rozpoznali ruské od německých tanků a seznámili se s několika vojenskými pojmy jako lafeta nebo řopík. Ale hlavně jsme si důkladně zařádili.
Fotky z bunkrů zde
Závod vlčat a světlušek
5. 4. 2008
Již tradičně podle Ondry - z pozice kapitána družstva: Když jsme došli na místo, vyplnila se přihláška a čekalo se až do doby, kdy byl nástup. Při nástupu vždy z každé hlídky přišel k zavařovací sklenici kapinát hlídky a vytáhl z ní mušli, na které bylo číslo, v jakém pořadí budeme startovat. Když jsme vystartovali, k naší smůle jsme přeběhli 1. stanoviště (fyzická zdatnost) a šli jsme až an 2. úkol. Tam jsme dostali papírek, na kterém bylo napsáno, na co se máme zeptat. Třetí zastávkou pro nás byly křížovky. Čtvrtou problémové situace, pátou dopravní značky. Na 6. byla první pomoc, na 7. vztah k vlasti a skautingu a 8. byla kuchařská dovednost. Když jsme splnili 8. úkol, šli jsme rychle k tomu 1. úkolu. Tam nám řekli, že máme doběhnout do cíle a říct, co se stalo. Že ten úkol budeme dělat jako poslední. KDyž jsme ho udělali a doběhli do cíle ,tak pro nás závod skončil a to poslední, co jsme mohli dělat, je to, že doufat. Závod se mi velmi líbil a jsme rádi, že jsme postoupili.
Fotky ze závodu zde
Vítání jara
30. 3. 2008
Ondra to viděl takto: Vlakem jsme dojeli na nádraží v Jistebníku a chvíli poté se svolal nástup. Po nástupu jsme šli až k louce, kde byla první zastávka. Zahrály se různé hry a šlo se dál. Došli jsme k malému mostku a vydali se doprava až na další louku. Na této louce se taky zahrály hry a šlo se dál k silnici (tu jsme po skupinách prošli) až na louku, kde se stavěly Moreny, dělaly jarňátka a hledaly a sháněly materiály. Když bylo všechno dokončeno, šlo se k řece, kde byly Moreny spáleny. A nakonec se šlo rovnou ke klubovně.
Ahoj Zimo, už tě tu nechcem! Nazdar Jaro, ze srdce tě tu vítáme.
Fotky z vítání jara najdete zde.
Manévry
8. 3. 2008
Na srazu se nás sešlo celkem asi 40 lidí ze 4 oddílů, z toho Osmačtyřicítka zabrala necelou polovinu, věkem jsme však byli spíše pod průměrem, protože jela převážně vlčata. Po příchodu do lomu za Pržnem jsme se rozdělili na 2 družstva a pro rozlišení si jedni uvázali šátky kolem hlavy a připli modrou pásku na štíty. Brzy na to začala první bitva - únos princezny. Po čtyřech únosech jsme přešli na dobývání území a následně na boj o vlajku. Po probíjené jsme odložili pucky a štíty a zahráli si veverky a hututu. No a rázem byl nejvyšší čas vyrazit na vlak zpět. Na ten jsme si podle mě docela mákli, i když podle jiných vůbec. No možná to souviselo s tím, že jsem následující den místo do práce zamířila k lékaři.
Většina bitev byla velmi vyrovnaná, a když ne bitvy, tak rozhodně výsledky. Podstatné je, že si všichni důkladně zahráli a hra oživila i ty, kteří se jinak jen sotva projeví. Já osobně se tedy vyřádila tak, že na to mé svaly vzpomínaly ještě několik dní poté. Ale stálo to za to.
Ondra o této akci napsal: Když jsme došli k lomu, posvačili jsme. A potom zahráli první hru. Úkolem bylo se dostat k princezně, která seděla bez štítu u nepřátelského stromu. Druhá hra s puckama a se štítem byla taková zajímavá, protože jsme se museli dostat do kruhu kolem stromu bez jediného zasáhnutí. Třetí hra mě moc nebavila, ale i ta byla dobrá. A poslední hra s puckama: kdo ukradne vlajku? MY! Kdo jiný? Potom ještě veverčí ocásky. Tři skupiny proti sobě. A taky nesmíme zapomenout na tutání.
Jarní tábor: Severní pouští aneb Honba za bílým krtkem
9. - 12. 2. 2008
Jak ho viděl Ondra: První jsme se rozdělili do vesnic (Mexico city, Bobři, Hydrovec, Ecinsev, O.C.), které mezi sebou soupeřily v různých bitvách. Jedna z první bitev byla hledání jídla. Ta mě bavila nejvíc. Po pár bitvách jsme šli společně k věštci, který nám dal pergamen, na kterém stálo, co musíme provézt, abychom dostali bílého krtka zpátky do království. Tím pádem jsme se museli vydat po jeho stopách a přitom plnit různé úkoly.
Když jsme se po vesnicích konečně dostali ke krtkovi, museli jsme ho trefit sněhovou koulí. Závěrečná bitva byla taky velice zajímavá. Jarní tábor byl bezva.
Zimní sraz
Klikni na nadpis a uvidíš ;-)
Uzlařská regata
26. 1. 2008
Lucka sepsala: Na regatě se sešlo 5 vlčat. Obsadili jsme kategorie Plavčíků (Ondra, Dan, Honza a Pavel) a Lodníků (Tkanička), zasoutěžila jsem si i já v kategorii Mořské vlčice. Andy pomohla s hlídáním věcí a dozorem, ale nezávodila.
Celá akce je taková zvláštní - většinu času trávíte zkoumáním výsledků a čekáním na svůj rozběh, případně trénováním toho, co se obvykle nedaří. A pak přijde na vás, jdete na start a začínají se klepat a potit ruce, ale jaksi není návratu, a přichází okamžik pravdy, na který jste čekali celé dopoledne... Pak zazní výstřel, běžíte, chytáte vázačku, pak druhou a další a další a pak cvak po vypínači a ruce vzhůru. Pak chvíli nedýchat, než rozhodčí zkontroluje uzly, jestli jsou v pořádku. A když se rozsvítí oranžové světlo (jako že "v pořádku"), je to za vámi. Nevím, jestli to tak vnímají i ostatní, ale já v tu chvíli vím přesně, co bych měla dotrénovat, kde jsem se zasekla
Uzly na čas možná vypadají jako nesmyslné šmodrchání provazů. Jenže si to někdy zkuste a zjistíte, že abyste dosáhli úspěšných časů, chce to opravdu hodně trénovat. A trénujete hbitost prstů (motoriku), soustředění, zvládání stresu, představivost (když přemýšlíte, jak to udělat lépe), vytrvalost a cílevědomost (když chcete uspět) a určitě by se našla i spousta dalších věcí, které se do života opravdu hodí. Když teda pominu, že už samotné uzly jako takové používám poměrně často (i když je při skutečném použití vážu jiným způsobem).
Konec filozofie - tady jsou výsledky: Naprosto skvěle dopadl Ondra, který se umístil na bezvadném 3. místě, těsně v závěsu je i Honza, který se rovněž dostal do finále (tzn. 8 nejlepších dané kategorie). Dan se umístil v horní polovině (17.), Pavlovi se moc nedařilo a špatně utáhl uzly, ale to nevadí, příští rok to zvládne určitě líp. Tkanička byl 30. (mohlo by to být i lepší, stačí vylepšit techniku), a pro úplnost - já byla 11.(tzn. přesně na hranici lepší poloviny závodnic mé kategorie).
Regata, jak ji viděl Ondra: Když jsme s Andy přijeli na zastávku, tak jsme se potkali a spojili s Luckou a Honzou. Došli jsme do budovy a svlékli si bundy. Posadili jsme se a většina se proběhla nebo cvičila uzly. Nejhorší bylo první kolo, protože ten stres byl fakt hrozný. Když první kolo bylo hotovo, tak každý, kdo chtěl, dostal od Lucky buchtu. Druhé kolo nebylo tak hrozné, takže byly lepší výsledky, ale i víc DISK. Do finále se dostal Honza a já. Bohužel byl Honza ve finále disk. Do superfinále se nikdo z nás nedostal! Alespoň to 3. místo.
První lednová výprava aneb Bláto až za ušima
13. 1. 2008
Na první lednovou výpravu jsme vyrazili do Proskovic v počtu 7 vlčat. Vyzkoušeli jsme práci s buzolou a umění navigovat někoho k cíli. Probrali jsme se informacemi o významných českých osobnostech. Většina vlčat rovněž svedla lítý boj se stvoly Křídlatky a proběhli se po zamrzlém potoce. Nohy nám však ztěžkly při cestě přes pole (podotýkám, že jsme šli po značce), kde se dokonce Mafi zabořil do bláta tak, že se nechtěně dočasně vyzul. Veliký rozruch rovněž způsobily nábojnice poblíž lovecké chaty. Pak nás čekala ještě jedna cesta přes pole a následně focení špinavých bot. Nevyhli jsme se tradičnímu fotbalu.
Na výpravě si mnozí splnili několik bodů do nováčkovské zkoušky, jako např. znalost světových stran, vybavení a oblečení na jednodenní výpravu, vedení po značce apod.
Vánoční nadílka
Ondra si na nadílku vzpomněla takto: Na začátku jsme pomáhali lidem (2 vedoucím) zahrát nějaké role (hod hyjí, louskání ořechů). Tohle se odehrálo venku na předem dohodnuté trase. Zbytek byl vevnitř. Hned, jak jsme doběhli do klubovny, kreslili jsme na karton postavu (obličej byl vyřezaný, pak nás vyfotili). Ke konci jsme si zazpívali koledy a rozdali si oddílové dárky. Nakonec se rozdaly i ostatní dárky.
Tolik Ondra. Doplnila bych, že dva vedoucí, kterým děti pomáhaly, byly pohádkové postavy a že jsme se také učili Tichou noc ve znakové řeči, což bylo docela zajímavé.
Mikulášská výprava
Na výpravu jsme jeli do Čeladné, prošli se na Solárku a vrátili se do Frýdlantu. Během této doby si Ondra a Dan splnili vedení po značce do nováčkovské zkoušky, Cibule to bude muset zkusit jindy. Cesta nahoru byla náročná, tak jsme si ji okořenili hrou Ano-jo-ne. Vyhrál Mahoni. Když jsme narazili na pěkný rozhled, ukázali jsme si, jak se orientuje mapa podle terénu. U Solárky jsme si zahráli několik her, abychom se zahřáli, protože tam hodně foukalo. Po cestě dolů došlo na tradiční schovku a v parku ve Frýdlantu si všichni vysluhovali mikulášský bonus. Čas utekl velmi rychle. Ani jsme se nenadáli a byl čas nasednout do vlaku a hurá domů.
Soutěž Zažíháme světýlko s páteční přípravou
23. a 24. 11. 2007
V pátek jsme se sešli v klubovně, kde jsme si nejprve vyrobili vánoční přáníčka (a některá se opravdu moc povedla) a také jsme se věnovali přípravě na zítřejší vystoupení. Vyzkoušeli jsme si písničku a dobře jsme udělali. Protože na pódiu to není žádná legrace. Také jsme vybarvili zvířátka, o kterých v písničce zpíváme.
V sobotu si pak vystoupení zažilo na vlastní kůži si 6 vlčat. Zpívali jsme (ještě s posilou Šmudly a Marti) o sto šest a vysloužili si ocenění poroty. Každý účastník pak dostal moc pěkný přívěšek. Pauzy jsme vyplnili několika hrami, velký úspěch měl např. indiánský poker. Na hry nám zbyl čas i po soutěži. Usídlili jsme se v parku u Porubského zámečku a hráli několik dalších her. Domů jsme se rozešli v dobré náladě.
Operace "STOPA"
9. - 11. 11. 2007
O víkendu jsme se stali členy tajné expedice do Hymalájí. Naším cílem bylo najít sněžného muže, o kterém jsme měli mnoho zmínek a výstřižků z novin. Letadlo se však dostalo do bouře a ztroskotalo. Z expedice se v tu chvíli stal boj o život. Našli jsme zmrzlého člověka, který nás varoval před nebezpečím hrozícím z místního kláštera a ještě pár útržkovitých informací. Postupně mu bylo čím dál lépe a říkal nám další a další informace, které nás seznamovaly se situací v údolí. Nakonec se z naší expedice stala osvoboditelská skupina, která zničením nebezpečného vysílače a následnou bitvou s vládci sídlícími v ruinách kláštera zbavila místní obyvatele kruté nadvády a pomohla jim vrátit se k pokojnému životu. Z údolí jsme pak odcházeli spokojení, že jsme zahránili vesnici před tyranií a navíc jsme se dověděli i to, co jsme na začátku hledali - rozluštili jsme záhadu sněžného muže.
Podzimní tábor
25. - 28. 11. 2007
Honza viděl podzimní tábor takto: Na táboře bylo dobře. Jak jsme šli k chatě, viděli jsme ovce. Mysleli jsme, že to jsou sochy, protože se ani nehýbaly. Hráli jsme různé hry: na vampýry, ping pong a chodili jsme podle buzol. Byli jsme rozděleni na dvě družiny. Družiny se jmenovaly: „ÚTOČNÉ VYDVY“ a „RUDÉ MEČE“. Šli jsme 10 kilometrovou výpravu a hráli jsme bojovou hru i s holkama. Spali jsme v chatě. Holky měly chatu kousek od nás. Šli jsme se podívat k vodopádům. A kousek od starého lomu jsme našli průhledné kameny. K jídlu jsme si udělali krupici, byla připálená, tak si ji všichni tak osladili, že ji skoro nesnědli.
Oslava 100 let skautingu
13. 10. 2007
Na oslavu se sešlo opravdu hodně členů z celého střediska. Během celého dne jsme se postupně několikrát vraceli do historie ke vzniku skatingu, k jeho šíření a zakazování u nás a vše doprovázely různé hry. Také jsme promítali fotky z táborů a krátký propagační film z ústředí Junáka. Na závěr jsme si připili (kofolou) na dalších 100 let, ať se nám daří, a pustili se do všech dortů, které všechny oddíly či družiny přinesly. A bylo toho opravdu hodně. Jako omluvu za opětovné zdržení jsme přítomným rodičům čekajícím na své ratolesti rovněž nabídli dort, většina si s chutí dala. Kdo ochutnal ty naše (já ano), jistě uzná, že vlčata i Andy, která měla páteční pečení na povel, odvedli skutečně dobrou práci. Jako dárek si všichni odnesli skautský náramek.
Výroba dortu
12. 10. 2007
Sešlo se celkem 11 dětí, takže bylo velmi složité všechny zaměstnat. Naštěstí Tkaničkovi, u kterých jsme vše kuchtili, mají i tělocvičnu, kde si "volná vlčata" mohla hrát ping-pong nebo fotbal. A co se tedy dělo? Tvořili jsme 2 nepečené dorty: jeden tvarohový a druhý ořechový s broskvemi. Kdo neměl co dělat, louskal ořechy, ty jsme potřebovali ještě i na zdobení odlitků čokolády, kterou jsme pak v sobotu zdobili dort. Stihli jsme to docela rychle, tak jsme šli do klubovny a někteří si dělali oddílová trička, jiní hráli cech zlodějů. Trička se nám poněkud protáhla, tím se omlouváme rodičům, kteří museli čekat. Určitě to stálo za to, protože většina triček se opravdu povedla.
Jako praví horolezci
Na začátku jsme si vyzkoušeli pár horolezeckých triků (běh s lanem, vaření vody nad svíčkou apod.). Řekli jsme si, co dělat, když se ztratíme a taky jak ošetřit častý problém horolezců - omrzliny. No a potom hurá na stěnu! Zkusili to všichni. Někdo vylezl více, někdo méně. Nejlepší lezec byl Adam, který se dostal až k převisu. Ovšem každý se aspoň kousek zkusil překonat. Příště to určitě zvládnou ještě lépe. Po svačině jsme na chvíli vyrazili do lesa, kde jsme blbli ve svahu, zahráli schovku a hledali se v mlze. Pak následovaly pokusy o udělání stojky a byl akorát čas na návrat ke klubovně. Počasí bylo nakonec docela dobré - odpoledne i svítilo i sluníčko. Příště se asi nenecháme odradit předpověďmi a vyrazíme někam ven.
Aquapark Olešná
Aquapark si užili vítězové loňského bodování, tj. Honza, Semafor a Tkanička. Ve vodě strávili hromadu času a prošli si spoustu atrakcí. Rozhodně se to všem účastníkům líbilo.
Zahajovací výprava
Na zahajovací výpravě se sešlo 5 vlčat. Zbytek se asi ke své smůle nechal odradit počasím. To nám sice plány poněkud narušilo, nicméně i tak jsme si akci všichni vyloženě užili. Byli jsme v klubovně a na zahradě, hráli fotbal (z počátku), poté se hra změnila v jakýsi pokus o fotbal s VELMI rozpadlým nafukovacím míčem. Vyřádili jsme se na provazové houpačce a následně v bitvě Zamotejme Mahoniho do lana. Nechyběl Twister ani karetní Cech zlodějů. Prostě pohoda.
